Bipolární tranzistor
- jsou elektronické součástky se třemi elektrodami
- název ze slovního spojení TRANsfer reSISTOR (objev z roku 1947) - změna odporu mezi svorkami řízená velikostí proudu v řídícím obvodu do třetí svorky
- zesilují I, U nebo obojí - záleží na způsobu zapojení
- využívají ke své činnosti elektrony i díry.
- Bipolární tranzistor se skládá ze tří různě dotovaných oblastí tvořících dva přechody PN v těsném uspořádání.
- Názvy emitoru a kolektoru respektují skutečnost, že silně dotovaný emitor "emituje" díry do úzké báze , kterou většina z nich projde a je "sbírána" kolektorem. Počet prošlých částic z emitoru do kolektoru lze ovládat velikostí proudu do báze.
- Název báze vznikl hisptricky, když u provního tranzistoru byla báze tvořena základní destičkou (base), do níž byly shora přitlačeny přívody emitoru a kolektoru.
- Šipka ve schématické značce vyznačuje kladný směr proudu emitorem.
- Označení polovodičových vrstev - např. N++, P+ a N představují úroveň dotace ( rostoucí s počtem +) a rozměry oblastí vyplývají z potřeby dosáhnout co nejlepších elektrických vlastností.
Činnost tranzistoru
- Tranzistor si můžeme představit jako dvě diody zapojené proti sobě.
- Dïoda báze-emitor se zapojuje v propustném směru.
- Dioda báze -kolektor se zapojuje v závěrném směru.
- Vzheledm k tomu, že báze je extrémně tenká a emitor je velmi silně dotován, dojde při průchodu proudu mezi bází a emitorem k zahlcení báze nosiči náboje. Ve všech vrstvách tranzistoru pak budou volné nosiče náboje, což umožní průchod proudu i přes závěrně polarizovaný přechod báze-kolektor.
- Proud protékající kolektorem může být až tisíckrát větší než řídící proud tekoucí bází.